Cesta k Bráně do pekla - X.
19.den
Teleghan Road - Qazvin - Abhar - Zanjan - Tabríz - Marand
Opět jsme vstávali časně.V 7hod jsme už seděli na motorkách a prodírali se městem v ranním provozu. Opět to byl očistec a naprosto adrenalinový sport. Íránci jezdí jako prasata! Jenom pro ukázku příklad o dodržování předpisů. Včera když jsme hledali hotel, jsme k jednomu přijeli, ale byl obsazený.
Recepční nás poslal do hotelu, který byl kousek. Nasměroval nás přímo do jednosměrky s poměrně velkým provozem. Když se Petr ptal, kudy to máme objet, tak recepční se jen nechápavě podíval a řekl, jeďte rovně tady jste v Íránu. A takový přístup mají všichni. Další cesta probíhala v plném provozu směrem k turecké hranici. Po dálnici 658 km byla pořádná porce. Za odměnu spánek v poměrně parádním hotelu. K večeři speciality ázerbajdžánské kuchyně. Opět bez alkoholu. Trochu dlouhá doba bez chlastu na můj vkus.
20.den
Marand - hranice IR / TR - Dogubeyazit
Přesun k turecké hranici 200 km po dálnici byl docela prima. Na tuhle stranu už byl malý provoz.
Do Turecka asi nikdo z Íránu nejezdí. Přechod jsme opět zvládli skvěle, z Íránu do Turecka to bylo úplně jednoduché. V Turecku mě ale zatkli a poslali na rentgen. Teda jenom moto. Nic nenašli. Neměli taky co.
Příjezd do ošklivého města pod krásnou a majestátní horou Ararat byl už ve znamení kázně a ohleduplnosti ostatních řidičů. Byla to opravdu velká změna oproti Íránu. A večer bylo konečně pivo. Bylo prima i když bylo turecký.
21. den
Dogubeyazit - Erzurum - Sebinkrahisar
Ráno byla konečně snídaně, která se podobala evropské a konečně také trochu kávy. Všude v Íránu pijou jenom čaj. Večer jsme to s pivem nijak nepřehnali, tak bylo vstávání v 6h docela v pohodě. Jízda Tureckem byla po všech stránkách perfektní. Malý provoz a hory.
Jenom mě překvapilo, že každých pár kilometrů byla vojenská hlídka včetně obrněného transportéru. Vypadalo to, že je Turecko ve válce. Prohlíželi auta a autobusy. Nás pouštěli, maximálně nás zastavili, když se s náma chtěli vyfotit.
Večer nocleh v horském městečku Sebinkarahisar, kde jsme měli zabukovaný hotel. Malá večeře a trocha piva.
22.den - volný den
Odpočinkový den. Ranní válení v posteli. Po obědě výšlap na okolní kopce. Skvělé výhledy, jenom po návratu trochu bolely nohy. Na dobrou noc trocha piva. A brzo spát.
Milan
