Cesta k Bráně do pekla - VI.
9.den
Ural - Inderbor
Ranní odjezd z města Ural byl bez problémů. Nedělní ráno žádný provoz. V 11.30 hod po ujetí 3520 km jsme přijeli do Asie. Pomyslna hranice byla označena bránou.
Prostředí bylo ale opravdu neutěšené. Zkoušeli jsme samozřejmě Cimrmanovskou hlášku - jdu do Evropy a teď jdu do Asie, ale nejlepší bylo (když to srovnáme s výletem na Kokořín....... ) Krajina Kazachstánu je zatím jednotvárná, prostě rovina kam oko dohlédne a občas stádo velbloudů nebo koní.
Města žádná jenom malé vesnice. I nocleh byl problém, nakonec jsme zajeli daleko do stepi a v té naprosté rovině postavili stany.. v 19h a už byla skoro tma
10.den
Inderbor - Atyrau - Dossor - Kulsary - Beyneu
Probuzení ve stepi bylo prima. Příjemná chládek po ránu, ale vstávat v 6.30 ještě za tmy mi hodně připomnělo přicházející českou zimu.
Do 12 hodiny se teplota dala vydržet. Po té se začala zvedat až na konečných 35.st. Přišlo mi to nějak vyšší než 35 st. českých. V moto hadrech se to nějak hůř snášelo. Klasicka step nízká tráva na hliněném povrchu se změnila na poušť - nízká tráva na písku. Přibývalo stád velbloudů u silnice, ale také ropné rafinérie. Také jsme začali vnímat rozdílný přístup obyvatel. Do teď k nám byli ohleduplní a spíš zdravili. Teď na nás troubí a u benzinek na nás skoro najíždějí. Na sebe navzájem troubí taky. Jedinou řečí, kterou se dá domluvit je ruština.
Po úmorných 480 km jsme přijeli do města Beyneu, kde jsme měli objednaný hotel. Porce piva na dobrou noc byla zasloužená. Zítra nás čeká hranice s Uzbekistánem a krátký přejezd.
Milan
Všechny předcházejí reporty z Milanovy cesty si lze prohlédnout v samostatné záložce na úvodní stránce, stejně jako fotografie ve fotoalbu.
