Cesta k Bráně do pekla - IX.
14.den
Darvaza - Asqabat
Probuzení u kráteru bylo také prima. Pěkné bylo, že tam krom nás nebyli žádní turisté. Večer jsme potkali 4 Japonce a to bylo vše. Nafotil jsem kráter za světla a vyrazili jsme poušti na Írán.
Veeeelikánská pochvala za semilský dres! (MD)
Po 200 km jsme se trochu blížili k civilizaci. Po vjezdu do hlavního města Aschabad nám všem spadla čelist. Takové paláce, zahrady, a fontány jsem ještě neviděl. Lidi mimo město nemaj co žrát a tady všude bílý mramor a zlato. V ulicích jsou nainstalované ohromné televize, na kterých běží propagační film, jak se krásně v Turkmenistánu žije.
Před jednou budovou jsme zastavili. Byla v parku o rozloze 20-ti fotbalových hřišť. Prošli jsme prázdným parkem, vešli do obchodního centra. Vyjeli zlatým výtahem do 8. patra a tam se se skvosným výhledem parádně nadlábli v prázdné restauraci.
Za celou dobu jsme potkali asi 3 návštěvníky. Z této zlaté klece jsme museli velice rychle.
Ráno nás čeká hranice s Íránem, tak přesun co nejblíž, ať to stihneme než začne vedro..Spaní opět pod stanem.
15.den
Asqabat - hranice TM / IR - Quachan - Bojnurd
Vstáváme opět časně, v 7.30 už jedeme k hranici.
Odjezd z Turkmenistánu jsme zvládli bez větších administrativnich problémů. Íránu jsme se báli kolektivně .Vše bylo ještě snažší, než jsme čekali. Po přejezdu hranic jsme si konečně užili trochu hory a zatáčky.
Příjezd do prvního města byl překvapením. Provoz velký, každý troubí, předpisy asi neznaj nebo nemají. Všude se někdo motá, místní parkují kde je zrovna napadne, při jízdě nás předjíždění auta a řidiči si naši kolonu natáčení na mobil. Jsme pro ně velká atrakce.
Přijeli jsme do města Bajnur před setmění a ubytovali se v honosném hotelu, který má svou slávu už dlouho za sebou i vybaveni pamatuje lepší časy. Po dvou dnech v poušti sprcha opravdu bodla. Špatný je, že v Íránu neprodávají alkohol a v hotelu není wi-fi.
16.den
Bojnurd - volný den
Dnes máme volný den. Je naplánované válení v posteli a procházka po městě.
Na procházku jsme vyrazili před polednem.V ulicích bylo poměrně dost lidí. Zahalené ženy a zevlující chlapi Po chvilce nás zastavila policie, nelíbilo se jí 5 kluků, kteří vyrazili v kraťasech. Policajt zastavil první taxi, ženu která tam jela bez milosti vyhodil a nekompromisně tam nacpal kluky v kraťasech a poslal je do hotelu se prevlíct. Trochu nás to zarazilo a pochopili jsme, že to tu nebude žádná prdel. Večer jsme si zašli na parádní večeři, grilováné jehněčí kotletky neměli chybu, snad jen to pivo chybělo. Spát jsme šli brzo.
17.den
Bojnurd - Gorgán - Sárí - Babolsar
Přesun po Íránu ke Kaspickému moři nebyl zvláštní zážitek. Spíš to bylo 500 km naprosto ve střehu, jestli mě nějaký šílenec nesundá. Při průjezdu jedním parkem, ve kterém měli pěkný bordel me překvapily pěkné dopravní značky.
Příjezd za tmy do prima resortu, který jsme náhodou našli. Alkohol a internet stále není. Moře jsme neviděli.
18.den
Babolsar - Amol - Baladeh - Karaj - Taleqan Dam
Snídaně v 6 h. Potom moře. Podivat a pryč. Tam, kde jsme byli, byla zrovna čistička. Smard tam byl strašný. Potom nás čekala nádherná horská silnice, ktera měla sedlo ve 3000 m.
Touto silnicí si to i Írán trochu vylepšil. Teda vadí mi, že tady člověk nevidí hezkou holku. Teda holky vidět jsou, ale jsou zabalený, že vypadaji jak kuželky. Dnes spíme v městě Kadaš. Je to sice mimo harmonogram, ale frčí tu internet. Pivo ale opět nebude. Zítra už nás nic hezkého asi nečeká. Máme plánovaný přesun po dálnici k tureckým hranicím.
Milan
