Cesta k Bráně do pekla - II.
Potom už jen nasednout a vyrazit. Dnešní trasa byla ve znamení zrychleného přesunu. Sraz byl stanoven na 10 hod u benziny na 66 km D1. Z Prahy do penziónu Vila Park v Tatranskej Lomnici to bylo pouhých 560 km. Zde se k nám připojil poslední člen výpravy. Trochu si to v penziónu pokazili, když nám řekli, že je po sezoně a nemají kuchaře. Samozřejmě mě to nepřekvapilo. Se slovenskou pohostinosti mám své zkušenosti.
Milana asi všichni poznáte, pokud jsem pátrala správně, tak průvodce Petr je první zleva.
2. den
Ráno byla domluvena snídaně na 7h. V 8 jsme nasedli na moto a vyrazili. K hranici UK jsme to měli 130 km. Všichni jsme s ukrajinskymi celníky měli své zkušenosti, tak jsme byli připraveni na dlouhé čekání a obstrukce. Když jsme přijeli k hranici, byli jsme mile překvapeni. Před námi žádné auto a veškeré uřadování se scvrklo na zapsání pasu a TP do počítače. Podle Petra to byl světový rekord v přechodu UK hranice. Po přejezdu hranic jsme absolvovali ještě 3 policejní kontroly během 10 km. Jenom prohlédli dokumenty a bylo to.
Cesta po UK byla docela otrava. Je to taková placka, nikde žádný hory. Cesta většinou rovná s plnou čárou, která ovšem pro místní neplatí. Příjezd do zamluveného penziónu byl po 545 km v 19.h.
